Olga Tokarczuková - Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých

Účastníci schůze se vrátili k chaotické diskusi. Někdo opět připomněl loňský případ bestie z krakovského venkova. A bál ve zbrojnici, která stojí na kraji největšího lesa v širokém okolí, prostě není dobrý nápad.
"Pamatujete, jak v září televize vysílala hon na to tajemné zvíře, který zorganizovala policie někde u Krakova? Někdo z té vesnice náhodou natočil utíkající šelmu, pravděpodobně mladého lva," říkal vzrušeně muž. Měla jsem pocit, že jsem ho potkala v domě Velké nohy.
"Prosím tě, to je nesmysl. Lev? Tady?" řekl muž v khaki oblečení.
"To nebyl lev, ale mladý tygr," odvětila paní Jehla; tak jsem si ji nazvala, protože byla vysoká a nervózní a místním ženám šila rafinované šaty, takže se k ní to jméno výborně hodilo. "Viděla jsem to v televizi."
"Má pravdu, nech ho domluvit," zvolaly pobouřeně ženy.
"Dva dny ho hledali policajti, lva nebo tygra, zvíře, měli vrtulníky a protiteroristickou jednotku, vzpomínáte? To všechno stálo půl milionu a nenašli ho."
"Myslíte, že se sem přestěhoval?"
"Prý zabíjel jedním úderem tlapy."
"Trhal jim hlavy."
"Čupakabra," pronesla jsem.
Na chvíli zavládlo ticho. Dokonce i Hlušci přestali mluvit a podívali se na mě.
"Co je to čupakabra?" zeptala se znepokojeně Jehla.
"Tajemné zvíře, které není možné lapit. Zvíře mstitel."
Pak náhle začali všichni najednou mluvit. Viděla jsem, že Mátoha znervózněl. Mnul si ruce, jako by chtěl vstát a uškrtit prvního, na koho narazí. Bylo jasné, že schůze skončila a že už nikdo není schopen zjednat pořádek. Měla jsem výčitky svědomí, že jsem vůbec Čupakabru zmínila, ale co, i já jsem vedla svou vlastní kampaň.
Ne, ne, lidé v naší zemi se nedokážou nikdy spojit a vytvořit společenství, ani pod vlajkou s pravákem ve znaku. Je to země neurotických individualistů, z nichž každý, kdo se ocitne mezi jinými lidmi, začíná poučovat, kritizovat, urážet a okázale dokazovat svou nadřazenost.
Myslím, že v Česku je to úplně jiné. Tam lidé dovedou klidně diskutovat a nikdo se s nikým nehádá. I kdyby chtěli, nemohou, protože jejich jazyk se vůbec nehodí k hádkám.

================
Není to zajímavý? Ty poslední dvě věty?
Jinak trochu matu ukázkou, kniha je především napínavý román s velmi zvláštní hlavní hrdinkou. Za celou dobu jsem nedokázala určit její věk, chvílemi třicet a pak zase sedmdesát, a sympatizovala s ní taky jen občas. Taková zvláštní neurčitost je ostatně pro knihu velmi charakteristická, asi dvakrát jsem ji chtěla kvůli tomu odložit, ale najednou začalo všechno dostávat spád a závěr jsem přečetla na jeden nádech. Je to thriller o vesnici a zvířatech, i když to zní divně. Po dočtení nebudete mít rádi myslivce a zatoužíte si přečíst Blakea.
I travel'd thro' a Land of Men
A land of Men & Women too,
And heard & saw such dreadful things
As cold Earth wanderers never knew

Tak já jdu.

Claire Keegan - Antarctica

"How's the bantam?" is the first thing I say when I meet Slapper Jim. He laughs a big, red laugh that sounds like the beginning of something. He has plump lips and blond hair, and standing beside him is like standing in the shade. He's as big as a wardrobe. I want to open all his shirt buttons and look inside. "Haw" is the word he uses all the time.
"Who's this bantam now, haw?" Sounds like he's talking down a well.
My father sits at the head of the table and rubs a wedge of tobacco between his palms and packs his pipe. He has no teeth to distract the smile away from his eyes.
"Ma says your one is like a bantam," I say.
"Haw?"
"Do ya leave her sitting on the nest all week?"
"Maybe she's not nesting at all."
"Pluck her."
The bantam jokes went on until the end. The hatching, plucking, sideways-looking, gawky jokes carried us through summer and beyond.
Slapper doesn't wear a belt. When he pulls his trousers up, the hems don't reach his ankles. On real wet days, the men stay home and do odd jobs around the yard. They fence, pare sheep's feet, weld bits and pieces. On Saturdays Eugene watches Sports Stadium and bites his nails. I help Slapper split the sticks. I am a girl who knows one end of a block from the other, know to place it on the chopping block the way it grows, make it easier for Slapper. But I don't suppose it would make any difference. That ax comes down and splits it open every time, knots or no knots. Even the holly, which my father calls "a bitch of a stick to split," breaks open under his easy strike. We have a rhythm going: I put them up; he splits them open. With other people, I take my hand away fast, but not with the Slapper Jim. He and I are like two parts of the same machine, fast and smooth. We trust each other. And always he gives his waistband a little tug when I'm putting them up, and that waistband slides down with every swing of the ax.

================
První, nejtemnější knížka Claire Keeganové. Musela jsem čtení asi dvakrát přerušit, a začíst se do něčeho jiného, abych se srovnala, její neústupné trvání na tom, že se musím postavit svým nočním můrám, mělo silné následky. Rovnou vám to prozradím, žádný happyend se nekoná, konat nebude. Povídky jsou drsné, ani slovo navíc, a z některých se vám bude ježit srst. Čímž chci naznačit, že je to dokonalá kniha, přes všechno popsané není beznadějná, nebo laciná, hrůza v ní popsaná není samoúčelná.. Zase jedna jen pro odvážné, ale doporučuju bez zaváhání.

Jiří Kolář - Návod k upotřebení

44 | Pochod

Postav se do rohu místnosti
zavři oči
počítej do sta
otevři oči
a vykroč levou nohou
do protějšího rohu tak
aby ti tato cesta
aniž usedneš
ulehneš nebo porušíš směr
trvala nejméně hodinu
Alespoň v heslech
zaznamenej vše
co tě za celou dobu napadne
nebo vyvstane z paměti

33 | Pocta T. S. E.

Vyškrtej nebo podškrtej
v jakémkoli časopise
slova
nějaké písničky
návodu modlitby proslovu
vyhlášky dopisu nebo básně

================
Tuhle knihu jsem dostala na první cestu do USA a prý je proti smutku. Dárkyně maminka dobře ví, jak mám ráda návody, postupy a seznamy. A tak když je mi neveselo, třeba jako dnes, pročítám Návod, sepisuju další seznamy a rovnám si hlavu. Funguje to. Kolářovy návody jsou vyzývavé, nutí mě dívat se na věci jinak (přece to nezničím! nebo že bych to vážně roztrhala?) a provádět neobvyklosti. Provádějte taky!