Haruki Murakami - Kafka on the Shore

Oshima climbs into his Miata and flips on the headlights. As he steps on the gas, pebbles shoot up, scraping the bottom of the car. He backs up, then turns around to face the road. He raises his hand in farewell, and I do the same. The brake lights are swallowed up in darkness, the sound of the engine fading. Then it’s completely gone, and the silence of the forest takes over.
I go back into the cabin and bolt the door shut from the inside. Like it was lying in wait for me, silence wraps itself around me tightly once I’m alone. The night air’s so cold it’s hard to believe it’s early summer, but it’s too late to light the stove. All I can do is crawl inside my sleepig bag and get some sleep. My mind’s a little spacey from lack of sleep and my muscles ache from bouncing around in the car so long. I turn down the light on the lamp. The room dims as the shadows that fill the corners grow more intense. It’s too much trouble to change clothes, so I crawl into my sleeping bag with my jeans and jacket on.
I close my eyes but can’t fall asleep, my body dying for rest while my mind’s wide awake. A bird occasionally breaks the silence of the night. Other sounds filter in too, things I can’t identify. Something trampling on fallen leaves. Something heavy rustling the branches. The sound of a deep breath. The occasional ominous creak of floorboards on the porch. They sound like they’re right near the cabin, an army of invisible creatures that populates the darkness and has me surrounded.

================
Zpátky po dovolené. Na zpoždění nemyslím, to bych se na to mohla rovnou vykašlat a to nechci. Dám si ještě šanci. A ne že by to nebyla inspirativní krajina, jen pro samý život nebyl čas na psaní. Přivezla jsem si Kerouaca, co jiného si taky člověk má koupit ve slavném City Lights Bookstore.
Kafka (česky jako Kafka na pobřeží). Podle mě úžasně propracovaná kniha. Dvě hlavní linie se střídají po kapitolách, nejdřív zdánlivě nesouvisející, postupně se víc a víc propojují, až se ve finále propletou úplně. Murakami jako obvykle nic moc nevysvětluje, vylož si sám, dostavěj si sám. Bude vás to bavit, přísahám.
Už při prvním čtení se mi nejvíc líbily kapitoly z chaty v lesích. Osamělost, tma, zesílení všeho zvuku, trochu jako pocit z letního tábora, trochu jako Blair Witch project. Bála jsem se při čtení strašně, zajímalo by mě, jestli to tak působí i na jiné.