Franz Kafka - Proces

Někdo musel Josefa K. pomluvit, neboť byl, ač neprovedl nic zlého, jednou ráno zatčen. Kuchařka paní Grubachové, jeho bytné, která mu každý den kolem osmé hodiny ráno nosila snídani, tentokrát nepřišla. To se dosud nikdy nestalo. K. ještě chvilku čekal, ze svého polštáře se díval na stařenu, která bydlela naproti a pozorovala ho se zvědavostí u ní zcela neobvyklou, pak ale udiven a zároveň hladový zazvonil. Okamžitě se ozvalo zaklepání a vstoupil muž, jehož K. v tomto bytě dosud nikdy nespatřil. Byl štíhlý a přitom urostlý, měl na sobě přiléhavý černý oděv, na němž byly všelijaké záhyby, kapsy, přezky, knoflíky i pásek, podobně jako na cestovních oblecích, a zdál se tudíž neobyčejně praktický, i když nebylo jasné, k čemu asi slouží. “Kdo jste?” zeptal se K. a hned se napůl posadil na posteli. Muž však na otázku neodpověděl, jako by se proti tomu, že se tu objevil, nedalo nic dělat, a řekl jen: “Vy jste zvonil?” “Ať mi Anna donese snídani,” pravil K. a nejdřív se pokoušel zjistit, kdo ten člověk vlastně je, tím, že ho mlčky pozoroval a přemýšlel. Ale ten mu nezůstal příliš dlouho na očích, nýbrž otočil se ke dveřím, pootevřel je a řekl někomu, kdo zřejmě stál hned za nimi: “Chce, aby mu Anna donesla snídani.” Nato se ve vedlejší místnosti kdosi krátce zasmál, podle zvuku nebylo jisté, není-li to vice lidí. Ačkoliv se tím cizí muž nemohl dovědět nic, co by nevěděl už předtím, přece teď řekl K., jako by podával hlášení: “Není to možné.” “To jsou mi novoty,” pravil K., vyskočil z postele a rychle si oblékl kalhoty. “Tak to se podívám, co je to vedle v místnosti za lidi a jak mi paní Grubachová zodpoví, že jsem takto vyrušován.”

================
Číst Kafku? Jo. V pečlivě odměřených dávkách, v dobrých obdobích, pokud možno v Praze (kromě Nezvěstného, který se má správně číst na parníku, ale kdo má dneska parník, žejo). Já to tak dělávám a pak chodím doma v kruzích a nadávám, že nemá svoje hrdiny rád. Že začne v nějaké relativně normální situaci a postupně ji rozkládá a přidává na schválnostech a pak skončí.. Z hlediska čtenářského zážitku to tedy není na bůhvíjaké doporučení, ale po týdnu to třeba budete vidět jinak, alespoň mně se to vždycky rozleží do velmi zajímavých souvislostí. Musím taky zmínit kdysi zaznamenané doporučení (tuším od V. Cílka), číst chrámovou kapitolu Procesu v Chrámu Sv. Víta. Brzy ráno, když tam ještě nikdo není..

Včera jsem napsala někam, že jsou dny, kdy mám pocit, že probudit se ráno proměněná v nestvůrný hmyz, byl vyřešilo veškeré moje potíže. Ale to už je Proměna a o té napíšu zas někdy jindy. Zatím jdu zahánět draky osvědčeným koktejlem – léto, lidi kolem, káva, výlet k moři.. Na smutky bude dost času v zimě.