Mariusz Szczygiel - Gottland

Žádný sochař nemá právo odmítnout účast v soutěži. Čtyřiapadesát tvůrců dostává tři čtvrtě roku času na to, aby pomník vyprojektovali. Naštěstí se v té době podařilo zemřít (jak se říká v Praze) Ladislavu Šalounovi, československému sochaři číslo jedna. Jeho nástupce Karel Pokorný se snaží nevyhrát, proto navrhuje Stalina s rukama rozpaženýma v přátelském gestu, takže připomíná Krista.
Většina sochařů se dopustí téže chyby. „Představili Stalina afektovaného,“ hodnotí jejich návrhy komise.
Otakaru Švecovi, synovi cukráře, který se specializuje na sochy z cukru, je nyní padesát šest let a je to frustrovaný člověk.
Po úspěšném debutu, kdy před válkou jako student vytvořil motorkáře a podařilo se mu v kameni vyjádřit pohyb, projektoval pomník T. G. Masaryka a také pomník Jana Husa. Oba pomníky za války nacisté zničili. Po válce navrhl Rooseveltův pomník, ale nedokončil ho, protože se chopili moci komunisté. Před válkou vystavoval své avantgardní sochy na Západě. Netušil, že ještě dostane objednávku.
Nyní – jak hlásá fáma – chvatně plácá model po dvou lahvích vodky. Je to slušný člověk, a tak záměrně plaguje pomník Miroslava Tyrše, kterého komunisté nemají rádi.
Konkurs bohužel vyhraje.

================
Přijela mi nová knížka od stejného autora, nastává čas zmínit tuhle. Měli by o nás takové knihy psát spisovatelé všech okolních zemí, my bychom se vztekali, že tak to teda rozhodně není a nebylo.. Kniha je výrazná, s názorem, nesnaží se postihnout velké úseky dějin, spíš se zaměřuje na jednotlivé příběhy, nebo speciální momenty (příběh Tomáše Bati, Lídy Baarové, budování Stalinova pomníku na Letné - ukázka). Je to čtivá kniha, přímá a psaná s nadhledem, jak to tady píšu, už jsem se hned začala těšit na tu novou.