Delphine de Vigan - Ani později, ani jinde

Potřeboval město, jeho shon, rušné podvečery. Potřeboval shon a hluk.
Začal pracovat u Pařížské lékařské pohotovosti, nejprve jako náhradník, pak na dobu určitou, nakonec jako podílník společnosti. A zase jezdil sem a tam, jak pacienti volali a podle toho, který mu přidělili okrsek. Už se nikdy nevrátil.

Možná nemůže nabídnout nic jiného než recept psaný modrým perem na rohu stolu. Možná bude už navždycky jen tím, kdo se objeví a zas odejde.
Jeho život je tady. I když je tak děsně fádní. Okna neosvětluje žádný reklamní štít, neline se z nich žádná hudba ani pokřik u televize večer při fotbale. Třebaže už odedávna ví, že singulár vítězí nad plurálem, i to, že konjugace bývají kolísavé.
Jeho život je v prorezlém cliu, s prázdnými plastovými lahvemi a zmačkanými papírky od Bounty pod nohama.
Jeho život je v tomhle věčném pendlování sem a tam, v tom každodenním trmácení, těch schodištích, výtazích, dveřích, které se za ním zaklapnou.
Jeho život je v srdci města. Město svým ruchem přehlušuje rány i šepot, zakrývá svou bídu, staví na odiv své odpadky i přebytky a stále víc a víc chvátá.

================
Plete se mi ten název, dnes jsem o té knize několikrát mluvila (dočteno dnes ráno v autobusu do práce) a pokaždé jsem to nějak zvojtila. Opět jedno z mých doporučení i přes lehkou nelibost, kdo se bojí, ať nečte dál. Připadá mi to dobře napsané, řemeslné, v tom špatném slova smyslu. Dávkovaný efekt, přesně tolik, aby to fungovalo. Recept. Rozpoložení hlavních hrdinů je popsané tak, že ho chápu, ale téměř mě nezajímá. Možná jsem zase byla jen netrpělivá. Na druhou stranu musím ocenit přesný styl, úspornost a výborně naznačený obraz osamělosti ve velkoměstě. A v záplavě angloknih je francouzské prostředí příjemně jiné.
Četli jste? Co na ní říkáte?