Rjú Murakami - V polévce miso

"Jsi nějaký divný, Kendži," řekl Frank. Pivo upíjel mnohem rychleji než předešlého večera.
"Jsem trochu unavený. Už do telefonu jsem ti říkal, že jsem asi nastydnul."
Myslím, že divný bych toho večera připadal nejen Frankovi, ale komukoliv ze známých. I sobě samotnému jsem připadal divný. Moc dobře jsem si uvědomoval, že takhle nějak lidi přicházejí o rozum. Pochyby vyvolávají ďábly z temnot, jak se říkává. Frank se na mě díval. Hledal jsem vhodná slova. Zvažoval jsem, nakolik bych u něho měl vyvolat obavy, že cosi tuším. Ideální by bylo, kdyby Frank nabyl dojmu, že si myslím, že je na něm něco podezřelého, ale že si nedokážu představit, že zrovna on by zavraždil tu středoškolačku a toho bezdomovce. Byl jsem si jistý, že jakmile by ten Američan věděl, že ho z obou vražd podezírám, určitě by mě zabil. Avšak kdyby získal dojem, že jsem naivní hlupák, který se s ním stýká, aniž ho z čehokoliv podezírá, mohl by podlehnout pokušení zabít mě jen tak pro zábavu.
"Tak řekni, jak bys chtěl strávit dnešní večer?" zeptal jsem se ho.
"Kendži, navrhni něco ty."
Pokud možno klidným hlasem jsem mu navrhl, co jsem předem vymyslel: "Hmm, co kdybychom šli do odpalovacího centra a trochu si tam zahráli? Tak do rána do pěti..."
"Do rána? Do pěti?" zeptal se Frank radostně a já přikývl: "Yes, yes." Usmál se od ucha k uchu jako typický Američan. Potom vysoko zvedl půllitr s pivem, poplácal mě zlehka po rameni a hlasitě se rozesmál. Bezstarostně se smějící Američan s půllitrem piva vypadá zhruba stejně přirozeně jako klanící se Japonec s fotoaparátem na krku. Ostatní hosté kolem nás s očividnými sympatiemi hleděli na radostně se smějícího Franka. Cizinec, který se uvolní a dokáže si užívat pobytu v Japonsku, působí na Japonce ve svém okolí dobrým dojmem. Je to proto, že si mohou myslet, že když se cizinec baví, znamená to, že Japonsko ani japonské bary vůbec nejsou k zahození. Pociťují cosi jako nečekané štěstí, protože oni v těch barech popíjejí vždycky. V tomhle baru hraje na Kabukičó nezvykle dobrá džezová hudba a taky osvětlené je zvoleno s citem, takže v mírném přítmí ani hosté stojící v naší bezprostřední blízkosti nemohli vidět Frankovi dobře do tváře. I když se smál a plácal mě přitom po rameni, jeho oči zůstaly chladné jako skleněné kuličky. Musel jsem se chovat vesele a přinutit se přitom neodvracet pohled od jeho ledových očí. Takové utrpení jsem nikdy dřív nezažil. Obával jsem se, jak dlouho to moje nervy vydrží.
"Chci sex, Kendži, sex! Dáme si tady ještě pivo, abych si dodal kuráže, a pak spolu vyrazíme do nějakého podniku, kde si konečně pořádně zašukám!"

================
Mladík Kendži provází Američana Franka po nočním Tokiu a dějou se divný věci. Seděla jsem včera s knížkou v parku u řeky a po očku se rozhlížela, jestli je na mě vidět, že si čtu o vraždách japonských školaček a pak se zas v duchu okřikovala, že je to přece jen literatura a že už jsem puritánštější než domorodci. Zajímavé je, co s textem udělá vývoj: hovorová angličtina ==> japonská kniha ==> český překlad. Místy to působí toporně, ale přece jen je japonština hodně formální. Knihu můžu doporučit jako celkem povedený thriller, čím silnější fantazii máte, tím děsivější je to čtení. Zajímavé jsou výklady o cizincích v Japonsku.