Peter Stamm - Agnes

Pustá krajina, široko daleko žádné město, žádná vesnice ani farma. Následují krátké střihové sekvence, aniž by se obraz zásadně měnil. Stále nové záběry, pokusy zachytit krajinu. Občas jsem nechápal, proč Agnes právě v tu chvíli zapínala kameru. Objevují se zvláštně tvarované mraky, reklamní tabule, v dálce proužek lesa, sotva zachytitelný teleobjektivem. Jeden záběr na mne, jak sedím za volantem a dělám grimasy. A potom pokus dostat do záběru sebe samotnou, ve zpětném zrcátku a s velikým obrazem kamery odrážejícím se ve skle. A potom ještě jednou Agnes, tentokrát sama za volantem, jak dělá rukama před obličejem odmítavé pohyby.
Potom je tam strážce parku. Také on mává rukama před obličejem, ale na rozdíl od Agnes se přitom směje. Záběr na jeho ruce přejíždějící po mapě ve chvíli, kdy se nám pokouší vysvětlit cestu. Za záběru ale není zřejmé, o co šlo. Pak se strážce posadil, otevřel zásuvku a vytáhl nějakou brožuru. Se smíchem ji ukazoval na kameru: Jak přežít v Hoosier National Forest. Pak je záběr rozkývaný, zdola se náhle objevuje ruka s nějakým letáčkem. Strážce se v tu chvíli vyjadřuje soustředěněji, jeho obličej jako by zvážněl. Kamera se od něj odvrací a na okamžik se v záběru objevuji já sám. Pak je náhle vidět les. Ležím tam na zemi, vypadá to, jako bych spal, ale možná mám jen zavřené oči. Kamera mne zabírá shora, stále se přibližuje, až je obraz rozmazaný, pak se vrací zpět. Potom přejíždí přes mé tělo až k nohám a zase zpět k hlavě. Zastavuje se na obličeji, pokouší se znovu přiblížit, ale obraz je opět rozmazaný, a tak se zase vrací zpátky.

================
Tahle kniha má dokonale jednoduchou zápletku. Jednoduchou ve smyslu přímočarou, očividnou a krásnou. Já jako obdivovatelka zmíněné jednoduchosti jásám a snažím se to prokouknout, rozluštit a nedaří se. Jak rychle se můžu naučit německy?
Na papíře je vždycky jiná láska než ta skutečná. Přečtěte si o Agnes.