Dítě má právo se narodit zdravé: Kauza Lionel
Zajímavá kasuistika se udála koncem minulého století ve Francii a do dějin lékařské etiky vešla jako "kauza Lionel". V roce 1995 lékař vlastní nedbalostí opomenul informovat nastávající matku, že její očekávané dítě je nositelem trisomie 21. chromozomu, a že tedy bude nositelem Downova syndromu. Nic netušící matka pak dítě, chlapce, porodila. Dítě dostane později jméno Lionel. Matka ovšem po porodu žaluje nemocnici s průzračným argumentem: Kdyby byla bývala věděla, že její dítě bude mít Downův syndrom, šla by okamžitě na potrat. Vinou nemocnice jí byla tato informace zamlčena, očekávala tedy, že dítě bude zdravé, a na potrat tudíž nešla. Soud dal za pravdu matce. I když většina Francouzů souhlasila s tím, že by nemocnice měla nějak finančně přispívat na Lionelovu výchovu, samotnou podstatou sporu byla zděšena: nemocnice je žalována za to, že se narodilo dítě, že dítěti bylo umožněno, aby se narodilo, či jak to říci. Soud konstatoval, že lékař je 100% odpovědný za celou situaci a že jeho diagnostickou chybou nebyla matce dána šance zvážit potrat. Před soudním dvorem se ovšem shromáždili lidé zainteresovaní starostí o postižené a rozsudek velmi správně označili za urážející: "Někteří soudci zřejmě zastávají názor, že je lépe být mrtvý než handicapovaný." Soud totiž rozhodl, že dítě utpělo "škodu svým narozením" ("the damage of being born"). Soudním rozhodnutím z roku 2000 měla být matce vyplacena částka rovná 85 000 americkým dolarům a později celých 600 000 dolarů, které by měly pokrýt budoucí vydání spojená s výchovou dítěte. Absurdní na celé kauze byl fakt, že dítě (ústy své matky) žalovalo nemocnici za samotný fakt své existence: člověk žaluje nemocnici za to, že je.
================
K téhle knize mě přivedl napůl profesní, napůl osobní zájem o lékařskou etiku, články Marka Váchy se tak porůznu vyskytují v novinách, takže ho možná už znáte. Knížka poměrně stručným (nikoli zjednodušujícím) způsobem podává některé základní problémy současné lékařské etiky, jako je asistovaná reprodukce, euthanazie nebo genové manipulace. Autor je zároveň biolog a kněz, připravte se tedy na argumenty jak biologické, tak křesťanské, ne vždy s jednoznačným vyzněním. Opatrně ji doporučuju všem, co se nebojí nad takovými věcmi přemýšlet.
3 komentářů:
(Konzervativně) katolické <> křesťanské. A jestli fakt píše "zainteresovaní starostí o postižené" a uvádí francouzské odškodné v přepočtu na dolary, je to ještě větší blbec, než jsem doufal.
Jane Vanku: pekny postreh. Styl je skutecne hodne kostrbaty! Navic, ackoli chapu slozitost problemu, se mi podobne uvahy prici, protoze na rozdil od autora ziju v zemi, kde je potrat siroko daleko zakazan za jakychkoli okolnosti...treba i pokud jste byla znasilnena, jste nezletila, vase dite ma tak velkou vadu, ze se nenarodi zive nebo bude handicapovane a do toho vseho jeste mate rakovinu...a samozrejme to neznamena, ze se tu potraty nedeji pokoutne a casto, a jejich profesionalni zabezpeceni se odviji od toho, kolik muzete zaplatit. A pokud se obcas nejaky ten potrat nepodari a matka se ocitne v ohrozeni, najde se spousta lekaru, co ji odmitnou osetrit, protoze je to v rozporu s jejich presvedcenim. Zkratka, abych rekla pravdu, ackoli chapu moralni problem cele zaloby, jako nekdo, kdo chce mit jednou deti a mit pravo se rozhodnout, zda chce na svet privest postizene dite, Francouzum stejne zavidim. Protoze na rozdil od "lepsi byt mrtvy nez postizeny" si myslim, ze rodice by meli byt zodpovedni za sve deti, za jejich zivot, za jeho kvalitu. A pokud jim nemuzou a nechteji zajistit laskyplnou peci, rodici by byt nemeli. Pravda je, ze pravo nikdy nebude zcela bezproblematicke a moralni otazky se budou vynorovat vzdycky, a je to tak dobre, ale neco jineho je otazka a neco jineho je dogma.
Ale o tom jsem psat nechtela. Chtela jsem se zeptat: co je s tebou, Ofelie?
JVjr: Souhlasím s první polovinou komentáře, odsudky nekomentuju, doporučení bylo opatrné a pro lidi s mozkem. Hezky nastiňuje problémy a názor na jejich řešení si udělá každý sám.
Tereza: Jsem na konferenci, hlavní pracovní událost tohohle roku, měla jsem včera přednášku a vůbec je to celé intenzivní, nestíhám nic jiného než jíst a spát, zpátky mezi živé se vracím zítra.
Zbytek komentáře nějak zpracuju a ozvu se, dobře žes napsala.
Okomentovat