neděle 27. února 2011

Miroslav Fišmeister - Z

V trolejbuse
tmavožluté krychličky smrti,

modré krychličky smrti.

Bageta kavárenské zahrádky.
Jen dvě zatáčky k tobě;
mezi nimi nekonečno.



V krajině, kterou opustila sova,
s psem na rtech,
mé vousy němě salutují Belmondovi:
přimhouření rtů:
samota s balkónem.



Nikdo na tebe nezvoní.
A kdo ví,
že v lesích tančíš?
Strom po stromu
učím se tvé jméno.


MFovu poezii mám ráda, protože je hravá, protože je blízká, protože je odžitá a opravdová. Dívá se kolem sebe jako nikdo jiný a ze světla, které dopadá na scinkův hřbet, upíše báseň. Tak se mi to zdá správně. Čtěte jeho knihy a taky jeho blog, nudit se nebudete.

P.S. Mirku, omlouvám se za malinko zkreslené formátování první básně, je to to nejlepší, co se svou chabou znalostí html dovedu :)

1 komentářů:

Henry Psanec řekl(a)...

Děkuju krásně!

Okomentovat