Bohuslav Havránek, Alois Jedlička - Stručná mluvnice česká

Názvy osob označují často osoby podle zaměstnání, např. horník, pilot, učitel. Jsou-li odvozené, mívají přípony -ař (-ář), -íř, -ík (-ník), -ák, -tel, -č, -ec, -ce (lékař, rybář, malíř, kameník, rolník, právník, voják, učitel, sazeč, topič, letec, soudce).
Jindy označují obyvatele jistého místa nebo země a mají přípony -an, -ák, jako Pražan (obyvatel Prahy), Moravan (obyvatel Moravy), Pražák, Slovák, Polák, Angličan, řidčeji -ec, jako cizinec, Korejec, Kubánec.

Je-li podmět v množ. čísle mužského rodu životného, píšeme v uvedených tvarech i měkké (piloti řídili letadlo, byli zdrávi); je-li podmět mužského rodu neživotného nebo rodu ženského, píšeme y tvrdé (stroje hučely, ženy byly zdrávy a pracovaly rády).

Na předmět se ptáme pádovými otázkami (koho, co; koho, čeho; komu, čemu; kým, čím) nebo předložkami s pádovými otázkami (na koho, na co; o kom, o čem atd.) spojenými s řídícím slovesem nebo přídavným jménem.
Např.: Hornící kopou uhlí. Užívají sbíječek. Zvykli si tmě. Pohnul vozíkem. Vědí o důležitosti své práce. Dívají se na sloje. Vítají se s přáteli. - Bratr je podobný matce. Už je s prací hotov. Byl mi přítelem. Přinášet oběti je nutné. Otužilý hoch, zvyklý chladu, nenastydne tak snadno.

Sbírám zajímavé věty z učebnic cizích jazyků. Už jsem se dlouho žádný cizí jazyk neučila, tak abych nevyšla ze cviku, vytáhla jsem dnes mluvnici z roku 1981, tam je toho taky spousta. Co to muselo dát za práci, popsat celou gramatiku na větách o tom, jak horník v Ostravě rube uhlí a jde mu to od ruky.
Stroj hučí, já, žena, jsem zdráva, pracuji ráda, ale protože je pátek pozdě večer, už bych toho s dovolením nechala a šla si dát něco na zub.