Gilles Leroy - Alabama Song

"Nikdy jsem nebyla paní domu ani žena v domácnosti. Přenechávám to služebnictvu. Nikdy jsem neuměla připravit večeři, dokonce ani uvařit vajíčko. Mýt nádobí, prát, ani náhodou. Ve skutečnosti nebylo co udržovat, ani dům, ani domácnost, ani prádelnu, protože jsme nic neměli. Věčně se stěhujeme po zařízených hotelových apartmá. To, že nic nemáme, nás finančně vyčerpává. Například nám nikdy ani nepřišlo na mysl koupit pár prostěradel. A vyšívat povlečení anebo aspoň ničemný kapesník, jak to dělají spořádané ženy, no jen si to, profesore, představte. Měla jsem ráda tenhle život, tenhle vír. Scott svým přátelům říkával: "Oženil jsem se s vichřicí." Nemáte ponětí, profesore, jak zuřivé byly bouřky v Alabamě. Já jsem jako obloha v mém kraji. Měním se z minuty na minutu. Ironií osudu je, že konřím uvězněná v nemocničním pokoji a zbývá ze mě jen žena-trup, hlava trčící z kazajky.
Nikdy, opakuju nikdy, jsem nenachystala své dceři jediné jídlo.
Nikdy jsem nedokázala dávat smysluplné příkazy služebné, chůvě nebo kuchařce.
Na každý pád jsem nerada jedla. Dlouho jsem vyžila jen ze špenátového salátu a šampaňského o půlnoci. V Paříži se mě kdekterá snažila napodobit, říkaly tomu 'půlnoc po americku'. Po dvou dnech se složily."

Krásný příklad, jak jde řetězec inspirací - přečetla jsem si někde hezkou recenzi na Alabama Song, myslím, že na Respektu. Přečetla jsem Alabama song a dostala chuť přečíst si něco dalšího o Zeldě Fitgeraldové. Pak, abych dala šanci i druhé straně, taky něco od Scotta Fitzgeralda, tak jsem oprášila Velkého Gatsbyho (o něm zas příště) a ještě povídky. Pak korespondenci. A to všechno jen proto, že se mi Alabama Song líbil(a). Je krásně staromódní.