Jan Balabán - Možná že odcházíme

Když zazvonil telefon, Vladimír nespal. Jen ležel potmě a hleděl do stropu, jak se to stává lidem, kteří se už necítí vůbec na nic. Zvládl tak ještě udělat dětem večeři, vykoupat je, uložit do postelí a číst jim pohádky z černých lesů. Četl by dál, ale obě už usnuly, a tak mu nezbylo než zmlknout a odejít do ložnice a tam ležet jako poražený strom.
Hleděl unavenýma očima na tmavý strop a neznal se. Ano, takto se neznal. Studené čelo a zpocené nohy. Byl plný hněvu na celou tu lásku, jednu i druhou by nejraději poslal ke všem čertům. Nejraději by žil sám se svými, svými, do prdele, svými dětmi někde daleko, třeba na Falklandských ostrovech. A pak se obrátí a zaboří hlavu do polštáře a mělce dýchá jako ten nejzbabělejší tvor, jenž by přilezl ke každému křížku, který by mu někdo, třeba jen z legrace, nastrčil. Obrací se jako kuře na rožni v posteli, která pod ním vrže, jak léta milováním nevrzala.
Milování. Jako by mu vrazila pěst do břicha. Však se to také stalo. Není tomu ani týden. Napřed se několik hodin hádali a pak se do něj jeho žena Edita pustila. Nemohl se bránit, byl jako svázaný. Jen žádné násilí, říkal si, jen žádné násilí, které se potom využije u soudu. Až se půjde k soudu, k tomu podjatému, rozvodovému, kde tě třikrát rozvedená soudkyně zbaví práva na domov, na děti, na všechno. Na všechno ne, některá lidská práva ti zůstanou, když se nedopustíš násilí.

Nedělní, pozdně noční, temný pán Balabán. Nic jsem o něm nevěděla, dokud jsem se před lety náhodou nenachomýtla k jeho čtení na Světě knihy. Pamatuju si, že jsem si říkala, že to musí být strašně těžký život, když člověk nahlíží věci takovým způsobem. Když vidí všední život syrový, reálný až do nechutných detailů (a protože nevyhnutelný, zároveň podmanivý i krutý). Nechtělo se mi tehdy zabředat do takových věcí a oblíbila jsem si ho až mnohem později. Dnes mě těší každý kousek, který od něho kde zahlédnu a je mi opravdu líto, že už žádný nepřibude. Nečte se snadno, a člověka nutí do úvah, kterým se za normálních okolností snaží vyhnout, ale stojí za to. Rozhodně.