čtvrtek 17. února 2011

Thomas Bernhard - Ano

Švýcar a jeho družka se u realitního makléře Morice objevili zrovna ve chvíli, kdy jsem se mu poprvé pokoušel nejenom naznačit, nýbrž v podstatě vědecky objasnit příznaky svého citového a duševního onemocnění, kdy jsem dorazil do jeho domu, abych se Moricovi, člověku v tuto chvíli mi pravděpodobně skutečně nejbližšímu, znenadání tím nejbezohlednějším způsobem pokusil odkrýt nemocí nejenom zasaženou, nýbrž již zcela zohavenou vnitřní stranu mé existence známé mu doposud jen z její vnější strany, jež ho nijak neiritovala, a tudíž nikterak neznepokojovala, přičemž jsem ho musel vystrašit a vyděsit nečekanou brutalitou svého experimentu, tím, že jsem onoho odpoledne zčistajasna zcela odkryl a rozkryl vše, co jsem po celých deset let, co se s Moricem znám a přátelím, před ním zastíral, vlastně mu po celou dobu s matematickou přesností zatajoval a bez ustání a neúprosně vůči sobě samému před ním skrýval, abych jemu, Moricovi, ani v nejmenším neumožnil nahlédnout do podstaty své existence, takže jsem Morice značně vyděsil, mne však toto jeho zděšení ani v nejmenším nemohlo přimět k tomu, abych ovládl svou touhu vypovídat se, která se mě, samozřejmě rovněž pod vlivem počasí, onoho odpoledne zmocnila s nebývalou silou, postupně jsem onoho odpoledne, jako bych ani neměl jinou možnost, odkryl před Moricem, kterého jsem onoho odpoledne zcela nečekaně přepadl z duchovní zálohy, vše, co se mě týká, odkryl jsem vše, co bylo třeba odkrýt, rozkryl jsem vše, co bylo třeba rozkrýt;

Ha! Středník! Nejlépe ukázku ukončit, taky bychom se dalšího nemuseli dočkat. Není to vtipné? Dost dobře nechápu, proč se o Bernhardovi tvrdí, že je málo srozumitelný a nečitelný a tak vůbec - mimochodem jsem ho dlouho právě z toho důvodu odkládala, protože ke mně pronikaly jen zprávy, že je to spisovatel pouze pro vyvolené), mně rozhodně baví a ráda si ho nechávám předčítat (vlastníte-li kamaráda s robotickým hlasem a schopností dlouho mluvit na jeden nádech, rozhodně to vyzkoušejte). Na obálce knihy je napsáno, že Ano je Bernhardova nejněžnější kniha, a vážně, není se čeho bát.

6 komentářů:

papaaya řekl(a)...

kdyz jsem ukazku cetl, zjistil jsem po chvili, ze mi chybi nadechnuti se...podvedome jsem cekal na 'tecku' a zapomnel dychat. Nemam robotickeho predcitace s ultra dlouhym nadechem, toz mi 'vse, co bylo treba odkryt' zustane zakryto.
Off, ty nas nesetris :)

Henry Psanec řekl(a)...

Jejda, u téhle věty jsme se spolu bavili i u mne, zrovna den po dvacátém výročí revoluce - sice též nemám kamaráda s robotickým hlasem, ale Bernhard se mi čtě dobře; jen teda ta vydání jsou z mého pohledu ne moc dobře udělaná graficky. A díky za připomínku toho, že si musím konečně poklidit stůl - na fotce je ještě s Vargasem Llosou před NC.

monča řekl(a)...

Měla jsem stejný problém jako papaaya a málem se udusila :o))) Dlouhé věty má i Mach a Šebestová, kterou teď po večerech čtu dětem, ovšem nerobotickým hlasem s lehkým náznakem Nárožného na pozadí. Je to náročné, ale holky to baví.
O této knize začnu uvažovat tak půl roku po Machovi, prozatím mám dost :o)
A nechám si ji na dobu naprosté samoty a lelkování, jinak bych na zavolání odvětila "hned, jen co dočtu větu" a přišla za dva dny...a to by mi prošlo ledatak u rybiček, u které mne zase tak často nevolají...

Ofelie řekl(a)...

Děláte mi všichni radost, jak se s tím perete :) Henry je ostřílený Bernhardista (Bernhardýn?) a my ostatní prostě jen musíme počkat na tu správnou náladu. Teď čtu něco úžasného, ale prozradím to asi až v neděli. Nyní víkend, tradá!

zcr řekl(a)...

Já mám robotický hlas? nebo ti B. již předčítalo více lidí? :-]
U Bernharda je navíc sympatické, že to byl plodný autor, čili pokud zavládne to správné nastavení mysli, JE co číst...

Ofelie řekl(a)...

zcr: Přiznávám, již více, ale tvůj hlas je nejvíc robotický - ve smyslu zbavený intonace a zkreslený digitalizací :)

Okomentovat