Alex Ross - The Rest is Noise

"That is no country for old men," William Butler Yeats cries in "Sailing to Byzantium." The youngest composers, the children of 1900, adapted most easily to the racing tempos of the twenties; they had the metabolism to digest fresh paradigms overnight. The older ones faced and agonizing adjustment - and to be old in that youth-mad time was to be over the age of forty. Bartók probably spoke for many when he wrote in a letter of 1926, the year of Yeats's poem: "To be frank, recently I have felt so stupid, so dazed, so empty-headed that I have truly doubted whether I am able to write anything new at all anymore. All the tangled chaos that the musical periodicals vomit thick and fast about the music of today has come to weigh heavily on me: the watchwords, linear, horizontal, vertical, objective, impersonal, polyphonic, homophonic, tonal, polytonal, atonal, and the rest..." Stravinsky let out a howl of disgust in a letter to Ansermet in 1922: "Here I am the head of modern music, as they say and so I believe, here I am forty years old - here I am being passed over in the grand prizes of the 'great international congress' in Salzburg... The committee reserved places of great importance on the program for Darius Milhaud, Ernest Blook [sic], Richard Strauss (probably Corngold [sic], Casella, Varese [sic], too) - all the musicians of 'international' stature... Oh, the cons."

Nezastavujemé, dopisujeme zpoždění!! Tohle je doporučení knihy ze čtvrtečního večera, píšu to v sobotu ráno, ale knihu jsem vymyslela rovnou ve čtvrtek na koncertě - Haydn, Bartók (kvůli němu jsem tam šla), Beethoven.. Rest is Noise byla jedna z prvních knih, kterou jsem si tady koupila. Okukovala jsem ji hezkých pár týdnů po doporučení P~O, ale byla drahá, pak jsem objevila kouzlo malých obchůdků a sehnala ji za pár centů. Prozatím nejlepší kniha, co jsem četla o hudbě dvacátého století, psaná srozumitelně (autor pracuje pro New Yorker) a poutavě, dáte si věci do souvislostí s všeobecnými dějinami, autor vás nezatěžuje množstvím hudební teorie, ale dokáže o tom tak zajímavě napsat, že.. No, kupříkladu já jsem si vždycky knihu odnesla do křesla, abych za deset minut vstala a šla si pouštět ukázky a za dalších deset minut jsem připisovala cédéčka na seznam Hudba, kterou si musím pořídit. Zkuste to taky.