Krajina s pobřežím (aneb Sto let norské povídky)

Ernst Orvil - Labyrint odplaty

Tento příběh mi vyprávěl jeden obchodní cestující s luxusní kůží. Pár detailů mi sice určitě uniklo, ale jinak jsem měl uši nastražené. Je to skutečný labyrint, na jehož počátku je Ellef, který poměrně záhy z vyprávění zmizí, a na konci náhlá smrt lékárníka.
"Toho odpoledne," začal Milsov, to byl ten obchodní cestující, který celou dobu popíjel long drinky a vyznal se ve výrobě bot, "toho odpoledne, kdy lékárník zemřel, do lékárny svítilo slunce, ale vezměme to popořádku od Ellefa."
Ellef byl na peníze vždy opatrný, a proto ho vyděsilo, když kněz na nedělní mši prohlásil, že každý člověk je dlužníkem Božím.
Ellef chtěl mít ve všem pořádek. Když jeho otec zbankrotoval, řekl mu: "Zanechávám ti pouze jednu draze vykoupenou zkušenost: Dluhy plodí zas jen dluhy."
Nebylo to zrovna velké dědictví, ale Ellef ho spravoval dobře. Ačkoli rozumu moc nepobral, měl zvláštní schopnost hromadit peníze, a nakonec se z něj stal zámožný muž. Ze svého dluhu k Bohu se nechtěl vyvléknout, neboť byl ve věku, kdy smrt pomalu klepe na dveře, a navíc ho nekřesťansky píchalo na prsou, trpěl chronickou bronchitidou. Proto napsal knězi a zajímal se, jak je ten dluh asi velký, protože sám Bohu příliš nerozumí.

================
Dnes byl na mě norský kolega, který se mnou jindy slovo neprohodí, obzvlášť milý. Pochválil mi dokonce nový sestřih, který vůbec nemám, tak mu tady za odměnu dám norskou knihu (protože on vůbec nečte). Krásný průřez stoletím norské literatury, poznáte určitě pár svých známých (Christensen, Fosse..). Povídky jsou nesourodé, přeskakují v čase, v náladě i tempu, ale slabé místo jsem tam nenašla, naopak, k některým se vracím opakovaně (jednu jsem kdysi komplet přepsala na psacím stroji a věnovala jako mikroknihu). Lze číst i napřeskáčku, třeba až pojedete k Severnímu moři.