Emil Hakl - Intimní schránka Sabriny B. (final cut)

Zima se překulila, nastalo jaro. Z firmy se zvolna stávala poustevna. V čím horším marazmu jsme vězeli, tím usilovněji jsme seděli u svých stolů. Přihlíželi jsme, jak mříže na oknech zarůstají svlačcem nebo čím. David drnkal na kytaru, Pavlik poslouchal obsazovací tón, Luděk vypouštěl kouř a celé týdny nepromluvil.
Začali jsme rozeznávat různé typy ticha. Čas od času se naše psychické aparáty bez jakékoliv snahy odpoutaly, provázaly, prolnuly. Nachlup přesně zazněl čtyřhlasý povzdech, smích, jemuž ten konkrétní den nepřicházel žádný podnět.
"Nemá někdo cigáro?" optal se David, nohy na stole.
Pavlik uchopil startku, vrhl ji filtrem napřed, cigareta rotovala pět metrů vzduchem, načež přistála Davidovi na rtu.
"Taky bych si jednu dal," řekl absolutně klidným hlasem Luděk, "ale neházej jí, řediteli... Já bych neunes, kdyby se ti to napodruhý nepodařilo."

================
Původní Sabrinu Black jsem sháněla dlouho, ale nesehnala, nějak v knihovně nebyla a tak teď vlastně začínám revizí a říkám si, jak ten původní text vypadal. Divuplný náhled do podnikatelského prostředí Prahy na konci devadesátých let, s radostí v něm člověk rozšifrovává více nebo méně zakuklené postavy a historky (na kterých by tedy autor občas mohl ubrat..). Co mě kupodivu hodně zaujalo, byly sny, které mě obvykle v knihách nijak zvlášť nezajímají (surreálnost snů si dokážu dobře vychutnat jen u svých vlastních), ale tady děj dobře doplňují a jsou výborně popsané. Hakl je mistr českých dialogů, jako byste úplně slyšeli svoje strýčky, prodavačky v zelenině, bezdomovce, takhle zdálky se mi ještě zdůraznilo, jak je to přesné (a jak se mi to líbí).

I když se něco děje, není důvod přestat psát, říká několik lidí zároveň. Něco se děje, snažím se neztrácet naději a trochu se psaním blogu přivést na jiné myšlenky. Jak se vám líbí nová šablona?