Ivan Wernisch - Hlava na stole

Co to je, mám divnej pocit


Jako když na dvůr padají ořechy,
Asi jako
Když oraništěm běží zajíc,
Pod nohama šustí suchá tráva,
Z lesa voní tabák
A člověk se začíná podobat svýmu dědečkovi

Něco mi říká Nic už neříkej


==========================================================

Vůně deště


Vůně deště je vůně hlíny
A vůně listí a stromové kůry, a vůně trávy,
Když voní déšť, voní
Cihly, vápno, dehet
Voní hadry, voní kůže

Jdi ven, projdi městem, zamiluj se
No tak. Umí to přece každej


================
Za jiných okolností bych vybrala jinou ukázku, takovou, kde je nějaká nehoráznost, nebo vtípek, ty se mi totiž na Wernischových básních obvykle líbí. Ale dneska jsem šla odpoledne ven a i když byla zima a mráz, ve vzduchu bylo naprosto neoddiskutovatelné jaro a to jdou i na jindy cynickou Ofélii něžné city.. Tak mi to protentokrát odpusťte.