pátek 4. března 2011

Stieg Larsson - The Girl Who Played with Fire

Bjurman arrived home late in the evening. He had spent four whole weeks at his summer cabin outside Stallarholmen, but he was dispirited. Nothing had happened to change his situation except that the giant had informed him that his people were interested in the proposal and that it would cost him 100,000 kronor.
Mail was piled up on the doormat. He put it all on the kitchen table. He was less and less interested in everything to do with work and the outside world, and he did not look at the letters until later in the evening. Then he shuffled through them absentmindedly.
One was from Handelsbanken. It was a statement for the withdrawal of 9,312 kronor from Lisbeth Salander's savings account.
She was back.
He went into his office and put the document on his desk. He looked at it with hate-filled eyes for more than a minute as he collected his thoughts. He was forced to look up the telephone number. Then he lifted the receiver and dialled the number of a mobile with a prepaid calling card.
The blond giant answered with a slight accent: "Yes?"
"It's Nils Bjurman."
"What do you want?"
"She's back in Sweden."
There was a brief silence at the other end.
"That's good. Don't call this number again."
"But--"
"You will be notified shortly."
Then, to his considerable irritation, the connection was cut. Bjurman swore to himself. He went over to the drinks cabinet and poured himself a triple measure of Kentucky bourbon. He swallowed the drink in two gulps. I've got to go easy on the booze, he thought. Then he poured one more measure and took the glass back to his desk, where he looked at the statement from Handelsbanken again.

Má-li rok 365 dní, nemůže si jedna dovolit brát trilogie jako celek. Krom toho jsem za poslední dva týdny postupně viděla všechny tři švédské filmy podle Milénia, poslední dnes večer. Jako v prvním díle, i v tomhle je expozice trochu delší, autor ale potřebuje jen rozhodit spoustu figurek, jejich pozice a síly. A pak začne hrát. A zase to nemůžete odložit (já tedy rozhodně ne), a otáčíte stránku za stránkou až po děsivé finále. V trochu jiné náladě, než první díl, méně přírody, méně detektivní práce, víc akce. Silně doporučuju vzít si na to den volna - a rovnou si půjčit třetí díl, protože dobrá znalost druhého se při jeho čtení víc než hodí, aspoň se vám nebudou plést policejní inspektoři.

3 komentářů:

monča řekl(a)...

Přesně jste vystihla můj stav. První díl se mnou putoval na týden do Itálie, druhý zase na chatu. Třetí díl jsem marně scháněla v příjemném měkkém provedení v jakém byl první...marně...vyšel jen v tvrdých deskách... Dostala jsem se k němu až nyní po půl roční pauze a tápu, zmítám se marně vzpomínám na souvislosti. Těch švédských jmen je zde mnohonásobně více než v předchozích dílech. Tak nevím jesli jej odložit a znovu oživit druhý díl... Co myslíte? Právě "za...... MB" přišel na to, že mu zmizel důležitý spis ze stolu a pravděpodobně má napíchlý telefon...

Ofelie řekl(a)...

monča: Dá se to i bez druhého dílu! Larsson to poměrně dost rekapituluje, a tím jak bude odhalovat různá spojenectví, tak se to všechno vrátí a vybaví. Třetí díl je zas náladou úplně jiný než předchozí dva, tak vzhůru do něho!

monča řekl(a)...

Jo jo, pokračuju, pohltilo mě to a představa, že bych měla přestat a odložit jej a vrátit se zpět ke druhému dílu je nepředstavitelná. Pak si dám pauzu a dám si to ještě jednou dokola od prvního dílu, ale už bez té dlouhé přestávky mezi 2. a 3. dílem. Moc velká škoda je, že další díly už nikdy nebudou. Moc se mi líbí jak tam jednotlivé osoby kladou otázky, to si zaslouží hlubší prozkoumání :o) Díky moc a budu doufat, že vypátráte něco podbě chytlavého :o)

Okomentovat