Viola Fischerová - Domek na vinici

Svit jak z napnuté bílé plachty
ranní červnový větřík
mezi zdmi

Ten co se do půlnoci
zastřelí
napouští vodu do výlevky

To mi budeš muset vysvětlit
Proč jsi umýval ty hrnky?


=======================================================

Když tu nejsi
dotýkám se tě hřbetem ruky
jak do tmy sálající
srpnové zdi

Když tu nejsi
odejdi za svítání
Než se probudím

Zase ty předsudky. Básně Violy Fischerové jsem si dlouho nechávala na ažpak, měla jsem představu, že by se mi mohly líbit, ale že budou tak nějak strnulé a nikdy na ně nezbyl čas. Omyl! Dnes jsem tenkou knížku (mimochodem, knihy od nakladatelství Fra se mi strašně líbí, u téhle je ještě bonusová Adriena Šimotová na obálce) otevřela, otrávená z dvoudenního bolehlavu, přečetla a nemohla nějak rozdýchat, zaražená z té nenadálé intenzity pocitů. Hledala jsem nějakou dobrou recenzi, je to příliš čerstvé než abych to byla schopná dobře popsat, ale nějak nemůžu najít takovou, která by se blížila mému vidění. Tak zůstanu u nekonkrétního doporučení, že je to pronikavě dobré.