Arto Paasilinna - Zajícův rok

Vatanen nasedl do autobusu jedoucího do Heinoly, neboť se nemohl v té sympatické vesnici povalovat navěky.
Seděl na zadním sedadle, zajíce měl vedle sebe v koši. V zadní části autobusu byli kuřáci a ti, když uviděli koš, zapředli hovor na téma zajíc. Konstatovali, že letošního léta je jich víc než jiné roky, hádali, zda ten Vatanenův je slečna či mládenec. Vatanena se pak zeptali, zda hodlá zajíce, až vyroste, zabít a sníst.
Vatanen odpověděl, že to v žádném případě. Na to muži řekli, bodejť, vlastního psa taky člověk nezabije, a že někdy je snazší zamilovat si zvíře než člověka.
V Heinole se Vatanen ubytoval v hotelu, umyl se a sešel dolů na oběd. Bylo poledne, restaurace zela prázdnotou. Vatanen posadil zajíce na židli vedle sebe. Přišel vrchní s jídelním lístkem. Podíval se na zajíce a řekl:
"Normálně se sem zvířata vodit nesmějí."
"Není nebezpečný."
Vatanen si objednal napřed pro sebe a pak nechal zajíci přinést čerstvý salát, strouhanou mrkev a čerstvou vodu. Vrchní

================
Přistižena při nedbalosti. V pár hodinách, co jsem v lednu strávila v blízkosti svých knižních skladišť, jsem nemohla ukázky opisovat, tak jsem si je fotila (viz poslední knížku od Dary Horn). No a zdá se, že zrovna tuhle jsem vyfotila nedbale, protože ukázky na sebe nenavazují, takže ani jednu zajícovu historku nebudete mít celou. Můžete si ji dopsat sami a pak podle knihy jen zkontrolovat.
Zajícův rok, je totiž, překvapivě, o zajíci (řekl mi kdysi Há, když mi knihu doporučoval a já si to pamatuju) a je vtipný, jak jen finské knihy být umí. Dnes ho někdo zmínil na Twittru a já ho musím doporučit tady a aspoň mám vyřešené vybírání (což je při psaní Mola jednoznačně nejhorší část). Svéráz národního putování se zajícem.