Bronislava Janečková - Rok v dopisech (první díl)

K 15. březnu roku 1939 byl Karel Poláček z rasových důvodů propuštěn z Lidových novin. Byl to další krok v omezování svobod Židů v Protektorátu Čechy a Morava. Tehdy už známý spisovatel však ani v takové situaci, zdá se, neztrácel humor. Vysvítá to alespoň z jeho dopisů.
Úsměv vzbuzuje i Poláčkův zvyk nazývat sama sebe i lidi kolem jinak než jejich jmény. Dceři Jiřině říkal Žofko, manželku Adélu v období kolem rozvodu ironicky nazýval Načalstvem, svoji družku Doru pak doktorkou, stařenou, fešandou, Dvojrele, dívkou, staroslávkou a mnoha dalšími způsoby.
Sám se pod své dopisy podepisoval jako Poldiand, Joe Marie Zugrundegehovanský, Tentononc, Starodávnej, F.X. Tvarůžek Olomoucký a podobně.
První z citovaných dopisů napsal začátkem března 1939 dceři Jiřině, která pár dnů předtím odjela do bezpečnější Anglie.
Karel Poláček měl v té době před rozvodem s první ženou Adélou.

Milá Žofko,
obdržel jsem tvůj lístek, telegram a nakonec dopis a ze všeho toho vyrozumívám, že Tvá cesta, jak se dalo předpokládat, byla náramně svízelná a dobrodružná. Přál bych si, abys byla trochu podrobnější, zejména pokud se týče Tvojí nálady a jestli ses už trochu rozhlédla. Předpokládám ovšem, že Tvoje pocity nebudou valné. Nejsi prozatím nic než bědná prchlice, a já pevně věřím, že se z Tebe vyklube časem dcera hrdého Albionu. Rád bych ti referoval o svých soukromých věcech, ale zde platí doslova: péro se vzpírá. Kysmo se změnilo vykysmissimo, propuklo v uragán, vzniklo scandalum maximum. Načalstvo obchází všechny moje známé, hledajíc procesní svědky proti mně. Jeho korunní svědek pan Dr. Grmela má dosvědčit, že jsem mladík povahy lehkomyslné a známý karbaník.
Mimochodem, máme tady velkého zrzavého kocoura, který, když jsem začal tento dopis, tak pod kamny jedl. Nyní se však protáhl a vydal se na žebrotu. Chtěl by mňoukat, aby na sebe upozornil, ale je tak líný, že otvírá pouze hubu a nevydává zvuk. Teď truchlivě sedí a čeká, jestli něco dostane.
Dále oznamuji, že paní doktorka s Načalstvem se srazily na Národní třídě, vyvinula se z toho čilá diskuse a za jásotu shromážděného obecenstva byly obě dámy předvedeny na komisařství. Řekl jsem paní doktorce, že z toho plyne mravné naučení, že člověk při navazování známostí nemůže býti dost opatrný.

================
Každý den dopis, někdy dva. Od středověku až po současnost, spisovatelé, malíři, novináři, pantátové, zamilované dívky, vojáci, politici, knížata. Baví mě na tom ta stylová různorodost, každý dopis je jiný, i když měla paní pořadatelka očividně jedno oblíbené období. Přečetla jsem je téměř všechny při posledním dlouhém letu do Bostonu, k cestě se dobře hodily a odpovídaly na spoustu otázek. Přece jen, stýskání se asi od 16. století moc nezměnilo.
Původně rozhlasový pořad, oba díly knihy se dají koupit v prodejně Rozhlasu na Vinohradské za pár peněz, nebo na webu. Zkuste to.