Cormac McCarthy - Cesta

V malém městečku stáli v koloniálu; na zdi tam visela vycpaná jelení hlava. Chlapec se na ni díval velmi dlouho. Na podlaze bylo rozbité sklo, takže mu muž řekl, aby počkal u dveří. On zatím svýma pracovníma botama odkopával harampádí z cesty, ale nenašel nic. Venku byly dvě benzinové pumpy; seděli na betonovém krytu a spouštěli malou plechovku na provázku do podzemní nádrže. Když vytáhli plechovku s benzinem, obsah přelili do plastového kanystříku. K plechovce přivázali kousek trubky, aby se ponořila; jako šimpanzi chytající mravence na větvičku dřepěli nad nádrží skoro hodinu, dokud neměli nádobu plnou. Pak ji zašroubovali, postavili na dno vozíku a šli dál.

Dlouhé dny. Rovina, kde vítr přes silnici vál popílek. Večer chlapec u ohně sedával s kusy mapy na kolenou. Názvy měst a řek už znal zpaměti a každý den měřil, kolik vlastně ušli.

Šetřili na jídle. Zásoby se jim velmi ztenčily. Chlapec stál na silnici a držel mapu . Poslouchali, ale neslyšeli vůbec nic. Východním směrem ale rovina pokračovala a vzduch byl náhle jiný. A najednou silnice zahnula a už tam byli; zůstali stát a slaný vítr jim čechral vlasy, protože si sundali kapuce, aby slyšeli. Před sebou měli šedivou pláž. Ocelové vlny líně dorážely na břeh, jejich zvuk ztlumený dálkou. Jako by nějaké cizí pusté moře omývalo úplně neznámý svět. V přílivové zóně ležel nakloněný tanker. Za ním nekonečný ledový oceán, který se těžce vzdouval jako kal v ohromné kádi a zanechával na pobřeží čáru popílku. Podíval se na chlapce a viděl na jeho tváři zklamání. Mrzí mě, že to moře není modrý, řekl. To nevadí, řekl chlapec.

O hodinu později seděli na pláži a hleděli na smogovou stěnu na obzoru. Seděli s patami zabořenými do písku a dívali se, jak pocmurné moře omývá břeh u jejich nohou. Studené. Pusté. Bez ptáků. Vozík nechal v kapradí za dunami; vzali si deky a teď seděli zachumlaní, před větrem je chránila ohromná vyplavená kláda. Seděli tam velmi dlouho. V chaluhách lemujících zátoku u jejich nohou řádka vyplavených kostí. O kus dál solí vybělená žebra, zřejmě krav. Na kame­nech vysrážená sůl. Vítr po písku honil suché semeníky; zastavily se a zase se rozběhly.

Myslíš, že tam někde budou lodě?

================
Dnes jsem jela autobusem přes řeku a někdo už plachtil. Už třetí týden fouká vítr od Kanady a jaro je studené a severní, tak ta jedna malá lodička vypadala ještě osaměleji. Cestu jsem četla už před nějakou dobou, teď při hledání ukázky jsem si zase připomněla, co je na ní dobré. Kontrast mezi pustinou, bezvýchodností situace hlavních hrdinů a drobnými detaily, které působí jako jasná žlutá barva uprostřed šedé. Dokonalé záblesky, pečlivě připravené světlušky. Rozhovory.