J. H Krchovský – Mladost – Radost…

VYPIL JSEM Z VÁZY VODU
a zajedl ji růžemi
s trny i květy…
uleh jsem poblíž schodů
myšlenky z kůže mi
svlékly tvé věty

Vypil jsem vodu z vázy
a vázu rozbil o hlavu
nešlo to hravě…
spánkem mne teď doprovází
zpěv Viktorky od splavu
a hukot v hlavě

/Podzim 1980/


SPÍM NA ZEMI…
vychází slunce
a cpe se skrz záclony
je 7 hodin přesně…
Hanibalův průvod dneška
vyhoupnul se na slony
na pochod přes mě

Masitá, těžká, zvířecí těla
jdou po mě jako přes Alpy
jako by spánek sedřít mi chtěla
jak trasy vlasů na skalpy

Budou mne celý den drtit až do noci
než zase zapadne za dneškem brána…
pak znovu ulehnu ušlapán k bezmoci
s vidinou dalšího sloního rána

/Jaro 1981/

================
Jeden z těch dnů, kdy jde člověk v devět večer z práce s hlavou rozbzučenou, takže když jsem se probírala ukázkami a uviděla ty slony jdoucí přes Alpy jednoho těla, nebylo těžké se s tím pocitem ztotožnit. Mladý Krchovský se vší černotou, která na mě ale působí spíš úlevně, protože je plná sarkasmu a ironie a protože sama mívám v krizových dnech sklony k morbidnímu vtipkování. Doporučuju sehnat si nějaký jeho výbor, nalívat se červeným vínem a po třetí skleničce hulákat otevřeným oknem nehoráznosti.