Bohumil Hrabal - Obsluhoval jsem anglického krále

..že důstojníci a herci a všichni ti, kteří mají málo času jako vy, pane vrchní, já je klidně změřím, pošlu míru do dílny, tam z těch proužků obkládají takovou jakoby krejčovskou pannu, ale vespod tý panny je gumový pytel, který se zvolna napumpovává, až vyplní všechny ty slepený proužky, který rychle ztvrdnou rychleschnoucím lepidlem, a pak až se ty proužky sundají, tak ke stropu pokoje vzlétne váš trup, napumpovaný navždycky, uváže se na něj šňůrka, jako se dává dětem v porodnici, aby se nespletly, nebo ve veliký márnici pražský nemocnice se dává cedulička na palec mrtvoly, aby se nespletla, a když přijde její čas, tak se stáhne a na tý vzdušný figuríně se zkouší šaty, i uniformy, fraky, podle objednávek, znovu se šije a znovu se zkouší, třikrát se zkouší, vypárává a zase šije, tak dlouho bez jediný zkoušky se živým, ale jeho napumpovaným zástupcem, tak dlouho, až kabátec padne jako ulitý a může se směle poslat franko a na dobírku, a každýmu padne tak dlouho, než ztloustne nebo zhubne, a na to stačí zase zástupce, který přijde a změří, o kolik kdo ubral nebo přibral, všechno se v těch místech na figuríně zmenší nebo zvětší, podle momentální potřeby, opraví, nebo se ušije nový frak nebo vojenský kabátec...

Nechte si tuhle ukázku od někoho přečíst, její styl (styl celé knihy) volá po čtení nahlas, poslouchala jsem v Bostonu audioknihu a na dlouhé chvíle se přenášela do jiných časů. Listováním v knize mě taky napadlo, jak se váže k dnešnímu dni - chtěla bych ji věnovat všem číšníkům, kteří ještě nezačali nenávidět svoji práci.