Claire Keeganová - Modrá pole

Margareta se teď cítila jako ten chlap. Vypila čaj, snědla několik krajíců chleba a skoro celého úhoře.
Stack se díval na její velký nos a dlouhé vlasy a znovu jí nalil čaj. Přikrájel ještě několik plátků úhoře a pozoroval ji. Jak tak jedla, nemohl se zbavit myšlenky na to, jaké dítě by asi oni dva spolu měli.
"Stejská se vám po vašem kraji?"
"Stejská se mi po stromech," řekla. "Hlavně po jasanech."
Jasan a horský jasan, jak říkali jeřábu, jsou jedno a totéž. Mají životadárnou sílu.
"No, to se vám nikdo nemůže divit," řekl. "Žádný dřevo líp nehoří."
Margareta spolkla poslední sousto a podívala se na něho. Podívala se do těch jeho šedivých očí. Vypadal jako slušný člověk a proč by jí mělo vadit, že je divný? Z lidí, co zná, ti nejlepší jsou všichni nějak divní.

Jestli bylo včera namáhavé vybrat knihu číslo 1, tak vybrat dnes dvojku mi zabralo skoro celý den přemýšlení (ještě že je neděle). Ale Claire Keeganová si to zaslouží. Taky bylo těžké vybrat ukázku tak, abych neprozradila pointu povídky nebo velký kus děje, je to knížka stručná, neukecaná. Ačkoli převážně z venkovského prostředí, nehraje na lacinou lidovou moudrost věků, ani na irskou mystiku, zůstává přímočará a jednoduchá a podle mě opravdu krásná.