Egon Bondy - Prvních deset let

Přišel jsem tam a otevřela mi nevyspalá dívka v noční košili. Dveře pootevřela jen na píď, a tak jsem myslel, že se chce obléct, a abych zatím čekal na chodbě, ale ona mne stále zvala dál a stále neotvírala. Poslušen jejích pokynů jsem se tedy protlačil mezerou a vevnitř jsem zjistil důvod technické závady: celá předsíň byla přeplněna týdny nemytým nádobím z nejdražšího porcelánu a nespočetnými šaty a prádlem osobním i ložním - v tehdejší době jmění přesahující ocenění -, takže dveře prostě už nešly otevřít. Totéž bylo na toaletě a ve spíži, též v části pokoje, ale tam přece jen větší polovina byla volná. Všude byla vůně nejakých lihovin - opět naprostá vzácnost v tehdejší době, kdy po Únoru bylo všeho k dostání ještě méně než za války. Dívka v noční košili byla Honza Krejcarová, byla při těle, protože byla v šestém měsíci těhotenství, a mžourala, protože byla šilhavá a krátkozraká a k tomu po flámu s Gabinou, Medkovou první manželkou, s níž se právě rozváděl. Vešel jsem a odešel teprve za tři neděle, když jsem nutně potřeboval nové prádlo.

Tenounká, ale vydatná. Mám dojem, že je při čtení potřeba trocha nadhledu, Bondy občas přehání, ale jeho lakonickým způsobem podaná Neuvěřitelná dobrodružství chudého surrealisty mě bavila a taky, čím víc toho člověk o době (a lidech) čte z různých stran, tím přesnější obraz se mu složí a tohle je rozhodně zajímavý kousek. Vzala jsem ji z knihovny, když jsem přemýšlela o bohémech a bohémství, kdo by takovému slovu v Čechách asi tak odpovídal? Kdy jste naposledy provedli nějakou vagabondage?

A ještě pár technických poznámek:

• názory na čitelnost šablony vítány
• nečtu každý den jednu knihu (i když občas se povede přečíst knihu za jeden den), ale všechny ty o kterých tu píšu jsem přečetla nedávno, nebo je čtu teď
  
• nejsou to pokusy o recenze (které mi, jak známo, chronicky nejdou)
• 
  
• čtěte taky Druha ve zbrani a nechte se okouzlit dobrou hudbou!