Vladimir Bartol - Alamut

Na schodech potkal Abú Aliho a Buzruk Umida, kteří za sebou celí udýchaní a rudí zlostí táhli nějakého muže. bylo na něm vidět, že měl za sebou těžkou a dlouhou cestu. Byl zaprášený od hlavy až k patě. Čůrky potu mu do zablácených tváří vyrývaly dlouhé stopy. Těžce chroptěl. Ibn Tahir se přitiskl ke zdi a nechal trojici projít. Cosi mu říkalo, že Alamutu nastávají významné a těžké dny.
Strážce odhrnul závěs a vpustil muže s velkými daji k Hasanovi.
"Posel z Chúzistánu," vydechl Abú Ali uchraptěným hlasem. "Ze Zúr Gumbadánu..."
"Co se stalo?"
Hasan se jen stěží ovládal. Z tváří příchozích ihned vyčetl zlé zprávy.
Posel před ním padl na kolena.
"Ach, pane! Husan Alkeini je mrtev. Byl zavražděn!"
Hasan zesinal.
"Kdo je vrah?"
"Odpusť, Seiduno. Hosein, tvůj syn."
Hasan se otřásl, jako by ho zasáhl blesk. Rozhodil rukama, jako kdyby chtěl popadnout někoho neviditelného. Zakymácel se, udělal půlobrat a skácel se na zem jako podťatý strom.

A takové je to celé. Krev se prolévá, jezdí se na koních, unášejí se krásné ženy a mstí se každý každému. Četla jsem kdysi dávno a našla teď zaprášené na půdě, z děje si pamatuju málo (takže si nejsem jistá, jestli nedělám chybu, když vám rovnou prozradím, že Husan je mrtev..), ale dobře si pamatuju, jak mě to bavilo a jak jsem opisovala do dopisů ukázky. Vladimir Bartol je taky ze Slovinska, a ještě donedávna bývala tahle kniha v Levných Knihách za pár kaček. Tak až budete mít chuť na hrdiny..