Hunter S. Thompson - Fear and Loathing in Las Vegas

We finally got into the suite around dusk, and my attorney was immediately on the phone to room service - ordering four club sandwiches, four shrimp cocktails, a quart of rum and nine fresh grapefruits. "Vitamin C," he explained. "We'll need all we can get."
I agreed. By this time the drink was beginning to cut the acid and my hallucinations were down to a tolerable level. The room service waiter had a vaguely reptilian cast to his features, but I was no longer seeing huge pterodactyls lumbering around the corridors in pools of fresh blood. The only problem now was a gigantic neon sign outside the window, blocking our view of the mountains - millions of colored balls running around a very complicated track, strange symbols & filigree, giving off a loud hum. ...
"Look outside," I said.
"Why?"
"There's a big ... machine in the sky, ... some kind of electric snake ... coming straight at us."
"Shoot it," said my attorney.
"Not yet," I said "I want to study its habits."

Krok zpět do minulého roku a připomínka nejstrašlivější kocoviny posledních let. Protože dokážu číst skutečně téměř při čemkoli, v halucinatorním stavu ve 4 ráno jsem hledala knihu, která mi zkrátí čas mezi jednotlivými vrháními(?), opouštět koupelnu nemělo v tu chvíli smysl. Nebyl to těžký výběr.
Mám dojem, že tuhle knížku (a film, který je téměř doslovný) odsuzují zejména ti, kteří ji nikdy nečetli.. Za mě - je skvělá, vtipná a bizarní a její autor se navzdory popsanému intenzivnímu životnímu stylu dožil v přiměřeném zdraví 67 let (načež spáchal sebevraždu). Zdraví Ofélie, po prvním dnu zpět v práci taky vaguely reptilian