Miloš Macourek & Adolf Born - Mach a Šebestová

A Kropáček se najednou probudil, cítil, že se mu v krku cosi děje, a volal, mami, mami, mě v tom krku škrábe víc než včera, a paní Kropáčková spráskla ruce, to nám ještě scházelo, a volala telefonem okresní ústav národního zdraví, pana doktora Nesvadbu, který řekl, ale, ale, to je zlé, to je zlé, hned k vám jedu, zatím chlapci uvařte čaj s citrónem.
Jenomže tohle neměl pan doktor říkat, protože jak se Kropáček napil čaje, Mach s Šebestovou a Jonatánem byli v tu ránu mokří jako myši, proud čaje je málem spláchl jako povodeň, drželi se Kropáčkových mandlí, což nebylo zrovna jednoduché, protože mandle nemají žádná držátka, zkrátka všichni tři se drželi jen taktak, jenomže paní Kropáčková řekla Kropáčkovi, co to děláš, napij se pořádně, takové cucání nemá smysl, a Kropáček se napil pořádně a to byl konec, Mach, Šebestová a Jonatán byli najednou titam.
Jeli dolů jako po tobogánu, jeli dlouho a čím dál rychleji, Šebestová pištěla, Jonatán kňučel a Mach si říkal, no nazdar, kdyby tak Kropáček věděl, co nám s tím čajem proved, kdypak ta cesta asi skončí, a najednou udělali všichni tři žbluňk a byli v takové velikánské jeskyni, plavali v jezeře, z kterého vykukovalo něco jako ledovec, a Šebestová povídá, hele, Machu, kde to vlastně jsme, to jsou nějaké ledovce nebo co, a Mach povídá, Šebestová, ty seš taky ledovec, to je přece rohlík s máslem, co měl Kropáček ráno k snídani, vylez na to!

Ofélie je u babičky (proto taky nebyly včera ty internety, dnes se podařilo dráty prošťouchnout), bude tedy následovat pár dní s knížkami, které jsem četla jako malá a které vyšťourávám na půdě. Dnes začneme MaŠ. Mám to tak očtené, že je kniha rozložená na jednotlivé listy, obrázky a přednes Petra Nárožného si prosím račte představit sami.