Vladislav Vančura - Markéta Lazarová

Jakže, vy nejste spokojeni s příběhem ze starých časů? Což vám nepůsobí ani ždibec libosti slyšeti o mrazech tak pořádných, o prudkých chlapech a sličných dámách? Nepůsobí tato povídka jako mlat u porovnání s rozkošnou složitostí současné literatury? Nedojímá vás ani poněkud, ani pramaličko, ani se zpožděním, jehož bývá třeba vaší pronikavosti? Domníváte se vskutku, že veliké lásky byly vždy dokonalé lásky?
Není mi nesnadno představiti si mudrce, jenž skotačí, stýskajícího si anděla a milence, který dává své dámě za vyučenou holí, aniž ji jen na chviličku méně miluje. To vše se přihází buď jako skutečnost, či jako smyšlenka, které jsme přivykli a jež v nás nyní vzrůstá.
Všechny věci jsou podrobeny změnám a mnohá barva obsahuje barvy dočista vzdálené. Avšak buďme snášenlivější, udeřte knihou a slyšte dále vypravování, jež spěje vpřed.

Dnešní knihu vybral eM, protože má narozeniny. Markétu máme několikrát, protože já si na ni vždycky někde vzpomenu a nemám ji po ruce, tak jí koupím a takhle se nám doma scházejí. Doma v Bostonu máme taky jednu, tu s filmovým obrázkem na obálce, je to nádherný text, vhodný pro hlasité čtení (a pošklebování spolu s autorem). Kdo jste ji, jako já, kdysi nesnášeli (protože z ní vaše gymnaziální češtinářka často dávala diktáty a neustálým opakováním vět je úplně zbavila smyslu), udeřte knihou a vezměte ji na milost.